Příběh o zamlklé paní
Filip Neumann (narozen 4. března 1878) měl 10 dětí. Bydlel s celou rodinou na dnešní ulici Matěje Kuděje číslo 16. Dům patřil řediteli Hospodářské záložny Dvořákovi, kterému se říkávalo záhraďský starosta. Paní Berta Neumannová (narozena 1878) u Dvořákových asi posluhovala, protože Neumannovi byli moc chudí. Jeden ze synů Neumannových Adolf (narozen 9. února 1918) byl zaměstnancem Tošovských, kteří měli vedle dnešní Komerční banky na Smetanově náměstí benzinovou pumpu. Tošovských obchodovali se syrečky. Možná je vyráběli, ale spíš jim je odněkud posílali. Adolf, zvaný Áda, měl kolo, o kterém pamětníci mluví jako o plečce, prý už tenkrát vypadalo hrozně. Áda si dával ty syrečky v dřevěné krabici nebo bedýnce dozadu na nosič a rozvážel je po vesnicích do krámů a do hospod. Berta Neumannová zemřela roku 1939, Filip Neumann odjel z Litomyšle transportem 2.12.1942 spolu se synem Adolfem a dalšími členy rodiny: Vlastou (narozena 25.11.1907), Josefem (narozen 24.10.1908), Karolínou (narozena 25.5.1913) a Jarmilou (narozena 25.8.1920). Filip, Josef, Jarmila a Karolína byli deportováni do Osvětimi 20.1.1943, Adolf a Vlasta 15.12.1943. Nikdo z nich nepřežil. Ještě známe jména Karel, Zdena, Markéta a Marie. Ta zřejmě patří dalším dětem, ale v databázi obětí holocaustu Židovského muzea v Praze se nevyskytují.
Antonie Neumannová, vdaná Turečková, se narodila 30. března 1910 v Litomyšli jako dcera Filipa a Berty Neumannových. Vyučila se švadlenou. Do terezínského ghetta byla deportována 31.1.1945 transportem AE-1. Jedná se o jeden z transportů, kterými odjížděli židovští partneři ze smíšených manželství. Ti se shromažďovali nejprve v Praze. Tam jí před transportem odebrali jednoročního syna Petříka. V Terezíně byla paní Antonie osvobozena. Když se vrátila, načerno si syna odvezla do Litomyšle. V Litomyšli se jí později narodila ještě dcera Marie. O dalším osudu jejího manželství se nám nepodařilo nic zjistit.
Přátelila se s Martou Soukupovou, Valerií Bubeníčkovou, Marií Vackovou a paní Flídrovou. Všechny spolu často chodily na procházky na Černou horu v Litomyšli.
V lednu 1956 začala paní Antonie pracovat v závodě 01 n.p.Vertex Litomyšl, kde zůstala až do odchodu do důchodu 1.12.1969. Její spolupracovnice Milena Jeništová ji tam poznala jako silnější paní, asi 160 cm vysokou. Od ní také víme, že paní Turečková byla výbornou kuchařkou a s oblibou pekla buchty, které nosila do práce na ochutnání ostatním. Ti si od ní často opisovali recepty. Paní Jeništová o své kamarádce říká, že byla spolehlivá a oblíbená, ale přitom zvláštní. Moc toho nenamluvila a hodně si stěžovala, že je jí zima. Ráda četla romány a knihy o životě židů. Chodívala na hřbitov k malému hrobu s nápisem "Berta Neumannová a její vnučka Liduška" a pokládala na něj kamínky. Liduška zemřela roku 1942. Mohla by to být i dcera paní Turečkové.
Paní Antonie nevynechala žádný zájezd, který firma (nebo odborová organizace) pořádala. Z té doby existuje mnoho jejích fotografií. Byla také členkou Svazu protifašistických bojovníků.
Její dcera Marie se vdala do Prahy, syn Petr se oženil, dnes bydlí někde v Jeseníkách.
Antonie Turečková zemřela 16. dubna 1992.
Tereza Jandáčková a Markéta Zrůbková
